Šumivé víno z francouzské vinařské oblasti Champagne je dnes synonymem luxusu, prestiže a tomu odpovídá i jeho cena. V následujícím článku nebudeme rozebírat oblast jako takovou, nebudeme řešit půdní typy, pěstované odrůdy apod. Zaměříme se více na historii výroby a na méně známe události, kdy champagnské zasáhlo či přímo ovlivnilo chod dějin.
První písemná zmínka o výrobě šumivého vína nepochází z oblasti Champagne, ale z regionu Languedoc na jihu Francie, prvenství v historických pramenech si připisuje benediktýnský klášter St. Hilaire v roce 1531. O výrobě šumivého vína v oblasti Champagne hovoří prameny až koncem 17. století, je ale pravděpodobné, že snaha uzamknout bubliny v lahvi lákala i zdejší vinaře již dříve. Champagne byla historicky známa pro svá vysoce jakostní bílá vína, ale až teprve vína šumivá z ní udělala jeden z nejprestižnějších a nejdražších vinařských regionů na Světě.
Začátky produkce šumivého vína jsou spojeny s řadou nezdarů, velkých ztrát, ale zároveň s velkým odhodláním, které postupně vedlo k úspěchu. Nedokonalost výrobního procesu spolu s méně kvalitním sklem způsobila až přímo drastické ztráty při výrobě tohoto skvělého nápoje. Na přelomu 17. a 18. Století hovoří prameny o ztrátě až 90% lahví vlivem roztržení v průběhu sekundární fermentace. Odhodlání a víra tehdejších sklepmistrů a odvaha dalších pracovníků je z dnešního pohledu obdivuhodná. K explozím lahví docházelo v průběhu fermentace, lahve ještě nebyly tak kvalitní jako dnes a sklepmistři zároveň nevěděli, kolik tzv. tirážního likéru je potřeba dodat, aby víno po ukončení druhotné fermentace mělo dostatek žádoucích bublinek. Řada zaměstnanců byla vlivem explozí lahví vážně zraněna nebo dokonce přišla o zrak.
Prvním významným posunem bylo zkvalitnění výroby skleněných lahví. O budoucnosti výroby šumivých vín se rozhodlo na dvoře krále Jakuba I. v Anglii. Ctižádostivý admirál Robert Mansell chtěl vybudovat velké loďstvo, ale kvalitního dřeva byl nedostatek. Podařilo se mu u krále prosadit zákaz používání dřeva při výrobě skla. Skláři tak byli nuceni přejít na uhlí. Během několika let byli díky vyšším dosaženým teplotám při výrobě schopni vytvořit sklo vysoké kvality a odolnosti. Jeden ze zásadních problémů tak byl vyřešen..... (pokračování 27.5.)
