V roce 1889 se v Paříži konala Světová výstava a champagnské zde nemohlo samozřejmě chybět. Nejvíce se zapsal do povědomí Eugene Mercier svou propracovanou kampaní. Logem potištěná plnicí pera, otvíráky, kbelíky na led apod. vítala návštěvníky jeho stánku u nově postavené Eifelovy věže. Horkovzdušný balón s logem firmy, v kterém vybraní návštěvníci mohli ochutnat champagnské s výhledem na Paříž z ptačí perspektivy byl pomyslnou třešničkou na dortu. Ať to byla náhoda nebo úmysl, při jedné bouři se balón utrhl a spolu s počátku nadšenými hosty byl větrem unášen přes oblast Champagne až do Belgie. Zde se konečně vzduchoplavcům podařilo po 16 hodinách přistát. Mercier dostal od belgické policie pokutu za nelegální dovoz alkoholu, jeho anabáze proběhla okamžitě celosvětovým tiskem, a jak zmínil i sám majitel vinařství: „Byla to ta nejlevnější reklama, co jsem kdy měl“. Podobný poprask s diplomatickými důsledky způsobila záměna lahve německého sektu Georg Kessler za lahev Moët Chandon. Šikovný obchodní zástupce francouzského vinařství tak učinil při křtu nově postavené jachty císaře Viléma II v USA. Loď německého císaře tak byla pokřtěna francouzským šampaňským a to Viléma II. rozčílilo natolik, že odvolal z USA svého velvyslance. Skandál obřích rozměrů samozřejmě rozmázla všechna světová tištěná media, která tím zajistila firmě Moët Chandon skvělou reklamu a zároveň poukázala na stoupající vliv tisku jako „sedmé velmoci“.
20. století přineslo nejen pro oblast Champagne řadu komplikací. Již koncem 19. Století byla do Champagne přivedena železniční trať a opravdu se nedá říct, že by tento symbol pokroku přinesl do oblasti prosperitu a rozvoj. Zrychlení a zjednodušení přepravy a chybějící pravidla měly spolu s dalšími faktory negativní vliv na kvalitu champagnského, naštěstí pouze krátkodobě. Absence nařízení regulující nebo zakazující dovoz hroznů z jiných regionů způsobilo doslova katastrofu. Díky železnici bylo možné dovážet levnější hrozny z ostatních vinařských oblastí Francie, pěstitelé v Champagne byli nuceni prodávat levněji. K tomu se ještě přidaly slabší úrody vlivem mrazů a krup a šířící se mšička révokaz. Vrcholem úpadku bylo používání jablečných, hruškových a rebarborových moštů. Výsledkem byla povstání sedláků, při kterých bylo zničeno 6 milionů lahví šampaňského a uvalení vojenské správy na oblast Champagne. Státem připravované legislativní změny přerušila válka a vše bylo nastaveno až v meziválečném období.
První světová válka zasáhla Champagne velmi negativně. Fronta se ustálila bohužel i na řece Marně, která regionem protéká. Řada vinic i vinařských domů byla zcela zničena, některé vinice byly poškozeny i použitím chemických zbraní. K prvnímu roku války se váže odvážný čin starosty obce Eperney jménem Maurice Pol Roger. Pokusil se i vzhledem k extrémnímu riziku sklidit úrodu v probíhající válce. Podařilo se mu přes mnoho mrtvých sklidit polovinu úrody ročníku 1914, který byl vyhodnocen jako jeden z nejlepších a po válce byl velmi ceněný. Válka výrazně změnila chování francouzských konzumentů vína. Před ní bylo zvykem konzumovat především vína z domácího regionu. Po válce se ale Champagne stala symbolem odvahy, odporu a patriotismu. Z pití šampaňského se stalo gesto celé Francie a zisky z prodejů pak pomohly s rychlejší obnovou vinic a zničených vinařství. Další komplikace ale přišly v podobě prohibice a dočasné ztrátě amerického trhu a podstatně delší ztrátě trhu ruského. Champagne se ale vždy ze všech těžkostí oklepala, dnes již není pouze nápojem pro vládnoucí elity, i když symbolem luxusu zůstala i nadále. Za skvělé šumivé víno je prostě potřeba si trochu připlatit, ale stojí to za to.
